Pokládka anhydritové podlahy

Minimální tloušťka není přesně dána. Je zapotřebí seznámit se s projektovaným užitným zatížením podlahy, její tloušťkou a stlačitelností izolační vrstvy (plovoucí potěr, topný potěr) a v neposlední řadě je nutné znát zvolenou pevnostní třídu litého potěru. Jakmile budete znát všechny tyto údaje, můžete si minimální tloušťku zjistit z technického listu, který je součástí produktu. V případě, že si nebudete vědět rady, rádi vám minimální tloušťku doporučíme dle konkrétních podmínek.

Kontaktujte nás a rádi vám učiníme přesnou cenovou nabídku přímo na míru. Cenová kalkulace je individuální dle finální potřebné tloušťky anhydritové podlahy.

Je zapotřebí použít hydroizolační stěrku a také penetraci od společností Adrex, Mapel nebo například Murexin. Obojí je nutné použít zejména kvůli tomu, aby nedošlo k průsaku vody do potěrového materiálu. Tím by totiž materiál ztratil pevnost, nebo by byl jinak znehodnocen.

Samozřejmě to možné je, ale je nutné provést určité úpravy. Neváhejte nás kontaktovat, rádi vám se vším poradíme.

Pokud budou trubky podlahového topení napuštěné, tím nižší je pravděpodobnost, že vyplují na povrch litého potěru. Na povrch jsou tak vytlačovány mnohem menší silou. Navíc dochází k menšímu namáhání kotvicí sponky. Dalším důvodem napuštění a natlakování je, že díky němu může dojít ke zjištění poruchy těsnosti na systému podlahového topení ještě před samotnou realizací, ale i při ní. Na základě zjištění závady pak bude porucha opravena ihned ještě před samotnou pokládkou nebo při pokládce. To ušetří čas i finance, neboť zjišťování závady po pokládce bývá mnohem náročnější.

Obvykle platí zásada, že jeden den schne 1 cm tloušťky. Hodně ale závisí nejenom na tloušťce, ale také na teplotě a dalších podmínkách na stavbě. Karbidový měřicí přístroj změří přesnou vlhkost, máme jej samozřejmě k dispozici. Ideální míra vyschnutí litých potěrů se odvíjí i od druhu realizované nášlapné vrstvy. Míru zbytkové vlhkosti vyjadřujeme v hmotnostních procentech a maximální hodnoty jsou stanoveny u nepropustných podlahovin (PVC, laminát) a parket do 0,5 % a u propustných vrstev, jako jsou koberce nebo keramika do 1 %.

Je zapotřebí co nejrychleji odstranit šlem z povrchu potěru, nejlépe větráním a v zimních měsících také topením. Od konce podzimu, v zimě a na začátku jara doporučujeme pouze občasné větrání a především také udržování stálé teploty v místnostech, kde jsou lité podlahy. V případě, že máte podlahové topení, je nutné ho začít pouštět velmi pozvolna a nejdříve po sedmi dnech od vylití podlahy.

Anhydritové podlahy sice nejsou náchylné k objemovým změnám, ale přesto musíme svislé dilatace provádět, a to především kvůli kompenzaci teplotní roztažnosti materiálu. K té dochází při změnách teploty v místnosti a její hodnota činí 0,012 mm/m.K. Doporučujeme použít dilatační pásek o tloušťce minimálně 5mm a v případě, že máte podlahové topení, tak 10 mm. V technickém listu najdete vzorec pro přesný výpočet minimální tloušťky dilatace.

Zkoušky materiálů probíhají na stejně velkých plochách. Anhydritový potěr a cementový potěr mají sice téměř totožnou pevnostní charakteristiku (stejná pevnost v tlaku a v tahu za ohybu), ale výslednou hodnotu a tloušťku určují i další faktory, kterými jsou například křehkost a pružnost cementových hmot, tedy mikroskopické vazby anhydritového a cementového pojiva, v nichž je patrná mnohem pevnější krystalická vazba a také hutnost anhydritu. Potřebujeme-li docílit stejné garantované únosnosti pro konkrétní zatížení, musíme navýšit tloušťku cementového potěru. Jakmile dosáhneme určité tloušťky (přibližně 55 mm), přestávají mít jiné faktory, které ovlivňují výslednou hodnotu únosnosti, takový vliv a tím pádem se tloušťka jak anhydritového, tak cementového potěru vyrovnává.

Není to nezbytné. Dilataci ve dveřních prostupech provádíme pouze v místech, kde potřebujete omezit šíření zvuku. V případě jednotlivých větví podlahového topení provádíme dilataci jen tehdy, pokud plánujete větší tepelný rozdíl, než je 15°C.

Ne, není to vada materiálu. Tato vrstvička, které se říká šlem, je naprosto běžným jevem u litých anhydritových podlah. Ve vrstvičkách s tloušťkou například 0,2 mm bývají patrné i praskliny. Ty ovšem neprostupují do konstrukční vrstvy potěru. Než začnete pokládat lepenou nášlapnou vrstvu, musíte tuto vrstvu odstranit broušením.

Nejprve musíme změřit zbytkovou vlhkost. Je-li tato hodnota rovna maximálním hodnotám určeným pro pokládku následných vrstev, můžete začít s realizací podlahy. V případě nepropustných podlahovin, kterými jsou například PVC nebo laminát, a parket jde o hodnotu do 0,5 %, u propustných vrstev, jako jsou koberce nebo keramika, jde o hodnotu do 1 %. U vytápěných potěrů počítáme s hodnotou do 0,3 %.

Jestliže pokládáte lepené podlahové nášlapné vrstvy, skutečně je nutné tuto vrstvičku odstranit. Pokud tuto vrstvičku neodstraníte, mohlo by se stát, že se nášlapná vrstva odlepí a tím by došlo k tomu, že výsledná nášlapná vrstva nebude kvalitní. Pokud pokládáte volně ložené podlahové krytiny, například plovoucí podlahu, nemusíte šlem odstraňovat, ale pokud ho odstraníte, proběhne vysychání potěrového materiálu mnohem rychleji.

Při manipulaci s litými anhydritovými podlahami nedochází k žádnému poničení, neboť nejnovější technologie umožňují velice šetrnou manipulaci. Skrze čerpací zařízení je do prostoru pokládky materiál dopravován gumovými hadicemi s průměrem 50 mm. Jakmile realizace podlahy skončí, lze hadice vymýt do autodomíchávače. Tento proces je tudíž velmi šetrný k okolnímu prostředí.

Dočasně ztratí svou pevnost. Vodu proto musíte okamžitě vysušit a dosáhnout předepsané hodnoty. Tak materiál opět nabude svých původních vlastností.

Doporučujeme použít PVC nebo PE folii. Naprosto nevhodnými jsou hliníkové folie, které nedisponují ochranným filmem zabraňujícím styku litého potěru s hliníkem. Potěry fungující na bázi síranu vápenatého s hliníkem prudce reagují za vzniku plynu, vodíku. Ten následně může potěr zničit nebo způsobit viditelné nerovnosti.

Samozřejmě to realizovat lze. Musíte ale počítat s tím, že relativní vlhkost bude v prvních čtyřiceti osmi hodinách dosahovat devadesáti pěti procent. Proto je mnohem lepší nejprve realizovat potěry a až následně montáž sádrokartonů.

Lze použít obě stěrky. Pokud použijeme cementovou stěrku, musíme předtím podklad napenetrovat, tak zamezíme styku cementové stěrky a litého potěru na bázi síranu vápenatého. Volíme vždy raději kvalitnější penetraci, například Ardex, kterou aplikujeme hned dvakrát.

Tohle řešení určitě nedoporučujeme, tyto podlahy jsou určeny pouze do interiérů.

Potěr není třeba nijak zvlášť ošetřovat. Stačí, když dodržíte všechna doporučení určená výrobcem, která jsou uvedena v technickém listu. Mezi hlavní opatření patří to, abyste zabránili průvanu proniknout k potěru po dobu čtyřiceti osmi hodin od jeho realizování. Navíc teplota v prvních dvou dnech nesmí překročit teplotní rozmezí 5 až 30 °C. Také je zapotřebí chránit potěr před UV zářením. Nezapomeňte také na to, že vysychání musí probíhat rovnoměrně.

Je nutné stavbu na dobu čtyřiceti osmi hodin zcela uzavřít. Rovněž je zapotřebí zabránit slunečnímu svitu, tedy UV záření a průvanu. Po uplynutí dvaceti čtyř hodin od vylití je podlaha průchozí.

Jakmile uplyne čtyřicet osm hodin od vylití potěru, přecházíme k pozvolnému vysychání potěru, které je spojeno s dostatečným větráním. Nikdy nepoužívejte lokální vysoušeče, po jejichž použití obvykle vznikají praskliny. Jakmile uplyne dvacet osm dní od vylití podlahy a vyschnutí je pod 1 % hm, má podlaha všechny své užitné vlastnosti. Bohužel ale dobu vysychání nelze přesně stanovit, je závislá na venkovním počasí. To ovlivňuje jak dobu zrání, tak i vysychání anhydritové a cementové podlahy.

Průchozí je po dvaceti čtyřech až čtyřiceti osmi hodinách po vylití. Částečně zatížit můžete podlahu po čtyřech až pěti dnech od vylití. Tehdy již můžete začít provádět lehké stavební práce, avšak bez bodového zatížení. Po sedmi dnech lze začít s montáží stěnových přepážek, tedy sádrokartonů, záleží ale hlavně na teplotě a vlhkosti.

V případě, že jde o lité potěry na bázi anhydritu, můžete začít se zahříváním po sedmi dnech od položení potěru. U litých potěrů, které fungují na bázi cementu, můžete začít zahřívat až po jedenadvaceti dnech po položení potěru. Nejprve začněte zahřívat přívodní teplotou 25°C. Tu také udržujte následující tři dny. Následně každý den zvyšujte teplotu o 5°C, dokud nedosáhnete maximální teploty 45°C. Pak teplotu udržujte po čtyři dny a nakonec zase snižujte teplotu každý den o 5°C.

Bohužel nikoliv. Lité potěry slouží pro pokládku nášlapných vrstev, jako jsou vinyl, lino, laminát, dřevo nebo dlažba či koberce. Rovněž plní funkci podkladové vrstvy pro epoxidové stěrky.

Rozhodně není. Materiál dovezeme v automíchači a směs následně čerpáme čerpadly, které nepotřebují žádný zdroj vody ani elektřiny.

Dojde k dočasné ztrátě pevnosti podlahy. Vodu je proto nutné okamžitě odstranit a podlahu vysušit na stanovenou hodnotu. Poté materiál opět dostane své původní, užitné vlastnosti.

To možné není. Tyto podlahy jsou určeny pouze pro vnitřní prostory.

Výhodou anhydritových podlah je bezpochyby to, že se hodí do všech místností, tedy i do koupelny. Aplikace hydroizolační stěrky na toaletě a v koupelně je dnes již téměř naprostou samozřejmostí, a to i v případě použití cementového pojiva.

Příčin může být hned několik, nejčastěji jde o příliš rychlé vyschnutí, které je způsobeno vysokou nebo naopak příliš nízkou teplotou či průvanem. Příčinou prasklin ale také mohou být vzduchové díry mezi polystyrenem. Praskliny ovšem mohou být způsobeny i vysokou stlačitelností izolace, to znamená, že jde o vysokou vrstvu polystyrenu se standardní stlačitelností, například EPS 100 S. Pokud máte vyšší vrstvu tepelné izolace, tedy nad 15 cm, doporučujeme použít polystyren s nízkou stlačitelností EPS 200 S. Praskliny se ale vytvářejí i při příliš brzkém zatížení podlahy. Tu lze v praxi zatěžovat až po uplynutí sedmi dnů od vylití. Na vině může být taktéž nesouměrná vrstva litého potěru, to je způsobeno vylitím podlahy na nerovný podklad. Kvůli tomu pak může být na jednom místě 4 cm potěru a na jiném třeba 8 cm. V případě této příčiny doporučujeme použít polystyren s nižší stlačitelností EPS 200 S nebo podlahu vyrovnejte pěnobetonem.

Pokud jde o pevnost v tlaku a pevnost v ohybu, pak mezi anhydritem a betonem žádný rozdíl není. Anhydrit je proto betonu rovnocenný. V případě bytové výstavby bohatě postačí minimální síla potěru 35 mm, té u cementového potěru nikdy nedosáhnete. Kari sítě v případě anhydritových potěrů nepoužíváme, jelikož ve struktuře materiálu probíhají jiné chemické procesy.

Pro potěr AE 20 je minimální výška skladby podlahy 35 mm. Pro kročejový útlum je zapotřebí počítat s dalšími minimálně 5mm. Jestliže však potřebujete ještě nižší výšku, je zapotřebí navrhnout řešení až poté, co se provede výškové proměření.

Jakmile teplota překročí 28 °C, obvykle lití anhydritu neprovádíme. Vysoké teploty mohou zapříčinit vznik smršťovacích trhlin v potěru, neboť dochází k rychlému vysušení. Rozhodující je ale zejména interiér, ve kterém se lití bude provádět, zdali jde o suterén nebo patro, nebo jestli jde o prostor zastíněný. Důležitá je i síla potěru. Vždy se raději informujte předem.

Minimální teplota uvnitř objektu musí činit alespoň 5°C. Jakmile teplota pod tuto hodnotu klesne, použijeme na betonárce teplou záměsovou vodu, která slouží k výrobě anhydritové směsi. Venkovní teplota okolo bodu mrazu pro nás překážkou není, rozhodující je proto teplota uvnitř.

Anhydrit vždy používáme pouze do interiérů. Není odolný vůči trvale vlhkému prostředí, neboť dokáže vlhkost vstřebat, ale také se jí potřebuje zbavit. Pokud si necháte anhydritovou podlahu realizovat do venkovních prostorů, může dojít k jejímu rozpadu. V případě garáží je lepší zvolit beton, pokud ale tuto možnost nemáte, nebo se beton míchá přímo na stavbě, zvolte anhydrit. Musíte však velmi pečlivě strhnout šlem z povrchu potěru a také ho uzavřít tvrdou pojezdovou vrstvou. Vhodnou variantou je proto dlažba lepená flexibilním lepidlem.

Pro jistotu v tomto případě plochu krbu ohraničte bedněním. Kolem bednění bude anhydritový potěr a následně se uvnitř bednění realizuje betonový základ pro krb, ten je zapotřebí realizovat bez tepelné izolace a přímo na základovou desku. V některých případech může dojít ke změně polystyrenu následkem tepla a také finálnímu dosednutí krbu. Také je nutné mezi beton a anhydrit umístit 5mm silný dilatační pás.

V praxi jde většinou o čtyři až pět parkovacích míst pro osobní automobily a co nejblíže ke vchodu. Potřebujeme především místo pro mix a čerpadlo. Následně směs přepravujeme hadicemi. Také je zapotřebí ještě jedno parkovací místo pro naše pracovníky, kteří mají malý užitkový vůz.

Platí základní pravidlo, že pod anhydritem je zapotřebí izolace proti zemní vlhkosti. Nyní může být podloží suché, ale nemusí tak zůstat věčně. Doporučujeme vám proto, abyste se svým projektantem kontrolovali skladbu základny, tedy hlavně podsyp, roznášecí desku, izolaci proti zemní vlhkosti a také její vytažení na obvodové zdivo a tepelnou izolaci. Až poté následuje anhydrit.

Nikoliv. Dilatační pás se vždy instaluje před pokládkou systémové desky podlahového topení. Většinou proto instalují dilatační pás topenáři.

Pokud mezery nejsou větší než pár milimetrů, nemusíte je vyplňovat ničím. Větší mezery vycpáváme montážní pěnou s tím, že zbytky odstraníme, tedy seřízneme. Tím si vytvoříte extrémně tuhý homogenní celek izolace. Pokud používáte více vrstev polystyrenových desek, pootočte vrchní desky o 90° podobně, jako byste stavěli zeď z cihel.

Tyto prostory ohraďte bedněním z prken. Jakmile se realizuje anhydritová podlaha, zbylé prostory pod vanou a sprchovým koutem zhotovíme z betonu. Vana nebo sprchový kout často bývají obložené a tak se pod nimi drží vlhkost.

To raději ne a už vůbec ne v případě, kdy je folie s přesahem a spoje nejsou přelepené páskou. Fólii navíc pokládáme s ohledem na směr lití anhydritu. Vytváříme totiž nepropustnou vanu a fólie se nesmí do potěru dostat. Dilatační pás pevně přichycujeme ke stěně. Raději přenechejte tuto odpovědnost nám.

V tomto případě si nechte poradit od projektanta. Obvykle ale doporučujeme použít minimálně 5 mm kročejové izolace. Rovněž je možno použít kročejový polystyren v tloušťce minimálně 4 cm, tehdy rovněž bude splněna příslušná norma. Lze použít i minerální vatu.

Je to možné, ale pouze při splnění dvou důležitých podmínek. Pod betonem musí být izolace proti zemní vlhkosti a rovněž musí na potěr zbýt alespoň 35 mm výšky.

Lití anhydritového nátěru do prostorů bez oken příliš vhodné není, lepší bude vyčkat do doby, dokud nebudou okna nainstalovaná. Je nutné na okna počkat, neboť se po realizaci podlahy na jejím povrchu vytvoří jemný film, který je nutný proto, aby byla dokončena chemická reakce potěru. Z tohoto důvodu je zapotřebí v prostorách zajistit stálé klimatické podmínky a zamezit proudění vzduchu, a tedy i odvětrání vlhkosti. To samé platí i v případě různých stavebních otvorů objektu, jež jsou často přítomny na střechách nebo ve zdech.

Význam má skutečně velký. Jde o jediný způsob ověření kvality všech druhů anhydritové směsi předtím, než dojde k pokládce. Kvalitu ovlivňuje míra (průměr) rozlití směsi na speciální desce. Ta je dána především použitým množstvím záměsové vody do anhydritové směsi. Směs lze vyrobit i na betonárce s tím, že ji na stavbu doveze mix. Rovněž může být směs připravena na stavbě ze sila, pytlového materiálu nebo speciálního návěsu. V těchto případech se kvalita měří pouze na začátku při takzvané první míchačce. Následně už jde jen o zkušenost a cit obsluhy, která vizuálně zhodnotí, zda jde o směs kvalitní. Pokud na stavbu přijede mix, můžete plasticitu materiálu ověřit u každého mixu. Pokud je dodržen správný technologický postup práce, pak máte stoprocentní jistotu, že bude vše v pořádku.

Na povrchu anhydritu se vždy vytváří šlem. U našich zhotovených podlah je silný asi jako list papíru. Obsahuje zbytky chemie z pojiva a obvykle po jednom až dvou dnech po zalití zaschne. Pokud se po něm projdete, zjistíte, že křupe. Podlahu je proto potřeba zamést hrubým koštětem. Čas od času ale může k podlaze přilnout a tím pádem je nutné šlem odtrhnout silnou špachtlí a až pak zamést. Jakmile je anhydrit šlemu zbavený, nachází se pod ním jádro potěru, na který můžeme po penetraci položit nášlapnou vrstvu, třeba dlažbu, plovoucí podlahu a jiné. V případě, že se anhydrit brousí, odstraňuje se jím nerovnost povrchu. Tolerance nerovnosti činní 2 mm na volně ležící 2 m lati. Může ale jít i o čištění povrchu parketovou bruskou s hrubým smirkovacím kotoučem, který odstraňuje zbytky malty, tmelu ze sádrokartonu nebo silikonu. Pokud používáte anhydritovou směs, jejímž základem je chemický anhydrit, vrstva šlemu je mnohem silnější a odstraňuje se právě bruskou.

Nutné je brát ohled na zbytkovou vlhkost, která u plovoucí podlahy (taktéž u PVC) činí méně než 0,5 % a u dlažeb 1 %. Zbytkovou vlhkost měříme CM přístrojem, ale ten většina lidí nevlastní, proto platí obecné pravidlo, že 1 cm potěru schne zhruba jeden týden. Až po uplynutí této doby můžeme pokládat dlažbu. V případě plovoucí podlahy se tato lhůta prodlužuje ještě o dva až čtyři týdny. Je zapotřebí hodně větrat, ale také záleží na samotných klimatických podmínkách. Raději si proto nechce tyto práce zhotovit od profesionálů.

Natírání anhydritu barvou vám nedoporučujeme. Můžete však použít epoxidový nátěr ve vrstvách, avšak tuto práci raději přenechte odborníkům.

Pokud má PVC sílu alespoň 3 mm, není to nutné. Avšak je zapotřebí před pokládkou PVC zkontrolovat stav povrchu potěru. Pokud má povrch rýhy, praskliny nebo jiné nedokonalosti, je zapotřebí provést stěrkování anhydritu, tím docílíte ochrany povrchu potěru. Doporučujeme alespoň deset dní neprovádět v místech pokládky žádné stavební práce ani jinou činnost, která by mohla podlahu zatížit. Rovněž nepokládejte palety s obklady a dlažbou ani desky sádrokartonu na podlahu, protože jde o velmi těžký náklad, který může povrch poškodit. Po jednom týdnu podlaha disponuje jen padesátiprocentní pevností. Můžete však již po podlaze chodit. Pokud má PVC společně s anhydritem u podlahového topení sílu 1 mm, použijte stěrku.

Pokud dodržujeme správný technologický postup instalace sádrokartonu a správnou sílu desek, pak ke zvlnění nedojde. Je ale možné zvolit i takový postup práce, kdy se provede špachtlování a broušení sádrokartonu po následnou realizaci podlah.

Na opravu vám postačí pytlovaný cementový potěr, obvykle značený jako BP 20, to znamená, že jde o betonový potěr pevnostní třídy 20 MPa. Následně se okraje anhydritu zaříznou flexou a beton se zpracuje podle návodu. Pokud budete pokládat PVC, je zapotřebí povrch vyhladit stěrkou.