Je zapotřebí pohlídat si, aby u betonu zbytková vlhkost nepřekročila 2%. V případě, že je v podlaze zabudováno topení, nesmí zbytková vlhkost překročit 1,8%. U anhydritového potěru vlhkost nesmí překročit 0,5 %, případně 0,3 % s podlahovým topením. Vlhkost vždy pro orientaci měříme hrotovým vlhkoměrem či mnohem přesnějším CM přístrojem. Zkoušku vlhkosti můžete rovněž provést tak, že zakryjete část betonu nebo stěrky igelitem. Po odstranění igelitu by nemělo být zakryté místo tmavší. Obvykle platí pravidlo, že každý 1 cm vrstvy betonu schne jeden týden.

Pokud jde o plovoucí podlahy a parkety, nerovnost v žádném případě nesmí překročit 2 mm na 2 m. Pokud pokládáme povlakové krytiny, musíme znovu provést přestěrkování samonivelační stěrkou, aby byla zajištěna absolutní hladkost povrchu.

Jde o podíl vody obsažený v jednotce vzduchu. Každé roční období s sebou nese i jinou vlhkost vzduchu. Nejnižší hodnotu vlhkosti naměříme v zimě v bytech, v nichž se topí, nejvyšší hodnotu naměříme v létě. Při pokládce podlahových krytin je ideální vlhkost vzduchu mezi 45% až 65%, jinak hrozí, že se podlaha začne různými způsoby deformovat.

Ten největší rozdíl spočívá v konstrukci podlahových lamel a rovněž také v použitých materiálech. Laminátovou podlahu tvoří nosná deska z HDF (dřevovláknitá deska vyrobená z dřevěných vláken lepených pryskyřicí za vysokého tlaku a teploty), která je ze spodní strany tvořena protitahovou vrstvou. Z vrchní strany je obvykle tvořena imitací kresby dřeva, jež je překryta průhlednou nášlapnou vrstvou. Naopak dřevěné podlahy tvoří dvě až tři vrstvy křižně slepeného konstrukčního dřeva a také různě silná dýha dřeviny s povrchovou úpravou, která představuje viditelnou nášlapnou vrstvu. Hlavními přednostmi dřevěné podlahy jsou pocit tepla, dlouhá životnost a v případě silnějších desek také možnost renovace podlahy. Rovněž slouží jako výborná izolace hluku a je minimálně hořlavá. Na druhou stranu ale vyžaduje vyšší nároky na údržbu. Laminátové podlahy se naopak udržují velmi snadno, jsou odolné vůči oděru a UV záření a rovněž jsou schopné odvádět teplo a tlak do okolí. Jsou však ale mnohem hlučnější než dřevěné podlahy a také mají kratší životnost, obvykle dvacet pět let.

Samozřejmě dá, dokonce jde o nejlepší variantu připevnění plovoucí podlahy. Hlavní výhodou je tichá chůze po celoplošně přilepené plovoucí podlaze, neboť při chůzi nedochází k obvyklému `klapání`, a rovněž se pod nohama podlaha nehýbe, na rozdíl od klasické plovoucí podlahy. V případě podlahového topení se lepením zlepší prostup tepla skrz celou podlahu. Rovněž ji lze v případě nutnosti přebrousit a přelakovat. Jedinou nevýhodou může být to, že ji takto přilepenou nelze rozebrat, pokud by bylo nutné vyměnit poškozené lamely. Pro někoho může být nevýhodou taktéž cena lepidel.